Jak mi NLP pomohlo přestat odkládat důležité věci (a konečně vytvořit svůj web)

Rok a půl jsem nechávala svůj web zrát. Dnes vím, že ta cesta nebyla o webu, ale o mně.

Některé věci se odkládají s pocitem, že na ně ještě nepřišel ten správný čas. Stejně to bylo s tímto webem – a dnes je jasné, že i to mělo svůj důvod.

Rok a půl.

Po celou tu dobu bylo připravené téměř vše:

• jasná představa
• doména
• fotky
• poznámky

Všechno bylo nachystané – a přesto bylo cítit, že něco podstatného chybí.

Zdálo se, že je potřeba:

• lepší texty
• lepší fotografie
• více zkušeností

A hlavně...

pocit, že je člověk opravdu připravený – přesně tak, jak si přeje být.

Dnes je ale zřejmé, že nešlo o odkládání webu. Bylo potřeba nejdřív posílit sebe, svou jistotu a víru v to, co vzniká. Právě tahle vnitřní cesta se stala skutečným začátkem všeho.

Když problém není v čase, ale v tom, jak přemýšlíme

Když se dnes ohlédnu zpátky, nemyslím si, že to byla lenost.

Ani nedostatek času.

Byla jsem prostě zamotaná ve vlastních myšlenkách.

A právě v té době jsem začala studovat NLP (neurolingvistické programování). Abych lépe porozuměla sama sobě.

Začala jsem si víc všímat toho, jak sama se sebou mluvím.

Kolikrát si během dne říkám:

"Ještě ne."

"Ještě to není ono."

"Ještě chvíli počkám."

A pomalu mi docházelo, že spousta těch vět není pravda.

Jsou to jen příběhy, kterým jsem uvěřila.

Jedna obyčejná debata, která přišla ve správný čas

Pak přišel jeden úplně obyčejný moment. Byla jsem u kamarádky na manuálním liftingu. Ležela jsem na lehátku a povídaly jsme si.

Zeptala se mě:

"A co ten tvůj web?"

Začala jsem jí vysvětlovat, proč ještě není hotový. Usmála se a úplně samozřejmě řekla:

"Vždyť si sedni k Webnode. Je to jednoduchý. To tam naklikáš za dvě hodiny a pak prostě to spusť."

A víte co? V ten moment jako by mě osvítilo. Předtím bych ji mohla slyšet už desetkrát. Jenže tentokrát jsem byla připravená ji opravdu slyšet.

A myslím, že právě tady se ukázalo, co mi NLP dalo.

Kdyby mi tu stejnou větu někdo řekl o pár měsíců dřív, nejspíš bych jen přikývla a dál hledala důvody, proč ještě počkat.

Tentokrát jsem ale udělala něco jiného.

Přestala jsem hledat důvody.

A otevřela jsem počítač.

Ne dokonalý web. Můj první web.

Nezačala jsem tvořit dokonalý web. Začala jsem tvořit svůj první web.

A najednou to šlo. Ne proto, že bych měla víc času.

Ale protože jsem přestala čekat na pocit, že už je všechno perfektní.

Dnes už můj web existuje. A není dokonalý. A ani být nemusí. Je můj.

A bude růst společně se mnou.

A víte, co je na tom úplně nejvtipnější?

Jak jsem z toho byla nadšená, hned jsem si šla zaregistrovat doménu.

A...

zaregistrovala jsem ji špatně. 😄

Ano, čtete správně.

V tuhle chvíli ji ještě pořád nemám opravenou.

A víte co?

Dřív bych se za to na sebe zlobila.

Řekla bych si:

"Jak jsi tohle mohla udělat?"

"Kdybys byla víc soustředěná..."

Tentokrát jsem se tomu jen zasmála.

A řekla jsem si:

"No jo. Člověk se chybami učí."

Možná to zní jako maličkost.

Pro mě je to ale obrovská změna.

Ne kvůli té doméně.

Ale kvůli tomu, jak jsem začala mluvit sama se sebou.

A právě toho si cením nejvíc.

Co mi vlastně NLP dalo?

Když se mě dnes někdo zeptá, co mi NLP přineslo, neřeknu, že mi změnilo život.

To by nebyla pravda.

Ale změnilo něco mnohem důležitějšího.

Můj pohled na sebe.

Pomohlo mi uvědomit si, že spoustu věcí neodkládám proto, že bych byla líná nebo neschopná.

Často mě zastavovalo jen to, jak jsem o sobě přemýšlela.

A když se změnil tenhle pohled, změnily se postupně i moje kroky.

První krok nemusí být dokonalý

Dnes věřím, že změna nezačíná ve chvíli, kdy máme všechno promyšlené.

Začíná ve chvíli, kdy uděláme první krok.

Ne ten největší.

Ne ten dokonalý.

Ale ten první.

A možná právě v tom se potkává NLP s filozofií Ikigai.

Obě mě naučily jednu důležitou věc.

Nemusíme mít všechno vyřešené, abychom mohli začít.

Někdy stačí udělat jeden malý krok.

A pak další.

A další.

Až se jednoho dne ohlédneme a zjistíme, že jsme ušli mnohem větší kus cesty, než jsme si kdy dokázali představit.

O tom ti ale napíšu zase někdy příště.